FELINOTERAPIE aneb LÉČBA KOČKOU
FELINOTERAPIE aneb LÉČBA KOČKOU
Felinoterapie je metoda, při které se využívá pozitivní interakce mezi člověkem a kočkou a cílem je léčba či podpora lidského zdraví. Vhodná pro děti se specifickými potřebami (např. logopedické vady, emocionálními problémy či poruchy učení) a též u seniorů, kterým poskytuje obohacení a rozptýlení života v různých sociálních zařízeních. Felinoterapie patří podobně jako canisterapie mezi zooterapie.
Rozlišujeme dvě možnosti využití :
1/ kočka tvoří nedílnou součást terapeutického procesu, kontakt s pacientem je řízený, výsledky interakce jsou objektivně pozorovatelné (napr. zlepšení motoriky rukou).
2/ kočka svou přítomností navozuje příjemné prostředí, její kontakt s pacientem je nenucený,
pacient i kočka sami volí své aktivity (např. česání srsti).
Pro praktikování felinoterapie se kočky vybírají na základě povahových vlastností, plemenná příslušnost není až tak důležitá. Preferují se jedinci s mírnou, vyrovnanou povahou, kteří jsou přátelští k lidem a vyhledávají s nimi kontakt. Velkou výhodou je, když kočka projde už od ranného věku (od 3. měsíců) „výcvikem“. Musí být plně socializovaná, nejlépe žijící v bytě či domku s chráněným výběhem. Kontakt s člověkem nesmí být omezen, kočka by tedy měla být od kotěcího období zvyklá na lidské doteky a hlazení. Ideální také je, když se znají i charakterové vlastnosti rodičů, pak je větší pravděpodobnost, že i kotě bude mírné a přátelské povahy.
Při felinoterapii není důležité, zda se jedná o zvířata se špičkovým rodokmenem, jedince bez průkazu původu či obyčejné mourinky. Podstatná je souhra týmů (kočka-člověk) a povaha zvířete. Z praxe vyplývá, že určitá plemena mají charakteristické vlastnosti, jež jsou pro felinoterapii vhodnější. V současnosti jsou nejvíce preferovanými plemeny ragdoll, kočky sibiřské a perské.
Vhodnější jsou kocouři (zejména kastrovaní), ale ani kočky nejsou výjimkou.
