KOČKA V SRDCI ZS

2 nebo 1

Zamyšlení nejen o adopci kočiček

Stává se mi, že stále častěji píšu v popiscích „našel – našla nový domov“ větu: „bydlet bude jako jedináček“.

Tak mi jdou hlavou úvahy, proč to tak je…

Hned na začátku tohoto „článku“ upozorňuji, že cílem není někomu něco vyčítat, radit, někoho nutit a už vůbec toto není něco jako „marketinkový“ tah nebo podobná blbost. Je to prostě jenom úvaha.

Pokud se člověk dokáže postarat o zvíře jak nejlépe umí a v zájmu zvířete, díky každému, kdo poskytne / poskytl zvířeti domov, útočiště a  kamarádství . Díky za každého takového člověka, který dokáže bezprizorním zvířatům pomoci jakkoli!

Kočka jako jedináček v domácnosti:

Kočka je svým způsobem samotář, na rozdíl třeba od pejsků. Kočka nepotřebuje stádo, tlupu, smečku. Nicméně uznejme, že domestikované kočky mají logicky v mnoha směrech jiné chování, jiné potřeby, než by měli divoce žijící jedinci.

Příklad: kočka, žijící v bytě má určitě spoustu podnětů a možností k tomu, aby byla plně spokojená. Byt je její teritorium a ona si ho velice dobře SAMA umí přizpůsobit na to, co je jí zrovna milé. Tedy byt může být lovecký terén, nebo klidná zóna na spaní, pozorovací rozhledna, luxusní stravovací zařízení pro kočky, případně je občas přítomen i sloužící, který podává krmení, čistí záchůdek, vyčesává kožíšek. Pokud by snad chtěl člověk sedět u pc nebo televize, je nutné ho občas zdravě rozptylovat, aby nezlenivěl a laskavě si šel občas i hrát….

Lidský člen je v domácím kočičím teritoriu dokonce i vítán (ano, kočičí teritorium je Váš byt – tak si to myslíte Vy )

Ale teď vážně – chceme pro kočku to nejlepší, milujeme ji, staráme se o ni, ALE JSME SCHOPNI NAHRADIT JEJÍ VLASTNÍ DRUH? Tedy další kočku, kočičího kamaráda, kamarádku?

Není vůbec ojedinělé, že některé kočky se s dalšími kočkami absolutně nesnesou. Pak je samozřejmě nutné, chovat kočku jako jedináčka, protože předcházíme mnoha nepříjemnostem, včetně stresu koček samotných. Ale je také mnoho „mňoukalíků“,  kteří společnost ostatních koček milují, ba jsou i tací, jenž bez svých kočičích kámošů nemohou jednoduše být. Bez kamarádů se nudí, nebo jsou smutní.

Na člověku je, aby četl, hovořil, studoval a pozoroval, zkrátka aby OBJEKTIVNĚ přemýšlel o tom, co je pro jeho kočku nejlepší.

Zkusme se podívat na PRO A PROTI:

Ekonomicky:

• Živit jednu kočku nebo 2 kočky není zase tak ekonomicky rozdílné, ani na kvantitě použitého steliva nepocítíme finanční stránku věci tak moc, samozřejmě naše peněženky rozdíl už poznají v momentě očkování, odčervení a rozhodně už nepřehlédneme období, kdy nastanou nějaké zdravotní potíže, byť i u jednoho zvířete.
• Zajisté je také moudré přemýšlet o tom, zda máme doma dost prostoru pro 2 kočky. Krátce – rozdíl je např. garsonka a domek s možností výběhu.

Srdcem:

• Koťata, která spolu vyrůstala v depozitu jsou na sebe zvyklá (nemusí to být sourozenci). Taková zvířata, která si spolu od mala hrají a je na nich zřejmé, že kolektiv milují by měla mít dle mého názoru v nových domovech kamarády a nebo by neměla odcházet do nových domovů samostatně. Samozřejmě, že se na člověka kočka více citově upne, (pro váhající = pokud jsou zvířata 2, upnou se na Vás citově také! ), najde si hračky, zábavu, ale co třeba v době, kdy jste v zaměstnání? Starší kocourek si rád zdřímne celé dopoledne a nebude mu to dělat problémy, ale „mlaďas“?
• Zdánlivě nám může připadat, že kočky kolem sebe chodí a ignorují se, nevšímají si jeden druhého. Samozřejmě si nemohou 2 zvířata společně hrát celý den, ale věřte také, že jejich smysly fungují jinak (čich, zrak…) a oni o sobě vědí moc dobře. Cítí, vnímají přítomnost dalších zvířat či člověka, změny prostředí vnímají daleko intenzivněji než člověk. Je to asi jako když my lidé žijeme v partnerském vztahu – někdy spolu hovoříme, někdy se smějeme, někdy potřebujeme klid a nemáme náladu, je to normální soužití. Ale víme, (pokud nejsme introvertní a naše potřeba je samota), že je náš parter/ka s námi, je na blízku přesto, že není 24 hodin denně půl metru od naší osoby.

KDYŽ JSOU 2 – pozitiva:

• Mladé kočky se „vyblbnou“ po kočičím způsobu, protáhnou svaly, cítí se lépe i psychicky, samozřejmě se na sebe občas urazí, pohádají se, ale nejsou sami a celkově je jim prostě lépe. Starší jedinci se mohou cítit ve dvou více v bezpečí. Ve dvou stejného druhu se to prostě lépe táhne. …
• Pozitiva pro chovatele: uvidíte věci, které při chovu jedináčka vidět nemůžete a popsat se to nedá 
• Negativa – pro a proti je zde již krátce napsáno, myslím, že zátěž pro majitele více koček nastává v momentě nemoci koček.I  krátkodobé nemoci  jako průjem, nastydnutí nebo rýma u koček se rovná - buď karanténa maroda a nebo léčíte všechny, to je jasné. Jiná negativa v chovu více koček nevidím,spíše naopak, ovšem opakuji za předpokladu, není –li Vaše kočka z těch jedinců, kteří společnost ostatních striktně nesnesou.

Názorů na chování (ale i na biologii a fyziologii)  koček je nespočet a po staletí soužití člověka s kočkami lze dnes říci, že víme stále ještě málo. Kočka je originální tvor a má mnoho tajemství ve všech oblastech pozorování. Člověk dnes může těžko říct: „100% vím“. Ale určitě můžeme použít cit, zdravé myšlení a intuici k tomu, abychom dokázali rozhodnout, kolik koček bude bydlet v naší domácnosti a jak moc budou s námi doma šťastné …a my s nimi .